Běloočka, Beraní ocas modrý, Brunat, Muzin moučník, Cinyfal zelený. Klidně by to mohly být lektvary z Bradavic, ale kdeže. Ti dříve narození možná tuší, že jde o názvy některých odrůd révy vinné, pěstovaných v Čechách ještě koncem 19. století. Kniha Víno není vinno od Josefa Staňka podobných historických lahůdek nabízí přehršel. Něco podobného v mé vinné knihovně chybělo a jsem rád, že jsem výtisk této knihy z roku 1998 sehnal v jednom pražském antikvariátu.
„Chceš-li míti víno lahodné, dej bílé hořčice, libru do svídnického sudu, vezmi hrnec mléka a hrst čisté mouky a soli, zmíchaj to všecko, vlej do sudu a míchej dřevem i kvasnicemi a budeť lahodné,“ i takhle naši předkové „vylepšovali“ svého času vína, takže jak vidno aditiva ve vínech nejsou tak nová záležitost, jak se někteří snaží tvrdit:) …ale vážně, kniha Víno není vinno je příjemné čtení pro všechny, kdo se chtějí zorientovat v historii a udělat si představu o tom, jak se za starých časů s vínem nakládalo, jak se pilo a obchodovalo.
Autor Josef Staněk nashromáždil obdivuhodnou škálu zdrojů a celkem těžké téma sepsal velmi čtivě. Přispívá k tomu i spousta citací z historických pramenů, které samozřejmě v některých případech dnešníma očima působí trochu úsměvně.
Osobně jsem si nejvíce užil kapitoly věnující se nejstarší historii vína, pěstování a výrobě ve starém Římě, Řecku a samozřejmě nejstarším vinicím a obchodu s vínem v tuzemsku. Se zajímavým detailem je popsán i historický vývoj českých vinařských oblastí jako Kadaňsko, Litoměřicko, Roudnicko nebo mé rodné Slánsko. Jako aktuální Berouňák jsem si s chutí přečetl o tom, jak se 15. srpna 1355 Karel IV. zastavil při cestě z Itálie v Berouně a za skvělé přivítání místním daroval mnoho tisíců proutků burgundských rév, která následně obsadila místní vrchy. Kde jsou ty časy. Ještě v roce 1548 prý bylo jen v samotném Berouně 45 vinic!
Tematicky je kniha pestrá a rozdělená do kratších úseků. Další kapitoly se věnují třeba úřadu perkmistra hor viničních, různým daňovým zvýhodněním výroby vína, ale i omezením obchodování s vínem. Vynechat v té souvislosti samozřejmě nelze ani oblíbené praktiky falšování vín a další nepoctivosti. Vysloveně oddychovky jsou pak kapitoly o využívání vín ve staročeské kuchyni, pozitivním vlivu vína na zdraví nebo problémech s opilstvím a jak bylo trestáno. „Víno není vinno tím, že se lidé opíjejí“… i když, ono je to tak dobré, že mu člověk občas jen těžko nepodlehne. Platilo to kdysi a platí to i dnes. Naštěstí dnes už za nasávání nehrozí nejtvrdší hrdelní tresty.
Pokud na tuhle knížku někde narazíte, určitě po ní sáhněte. Troufám si říci, že každý si v ní něco najde a rozměry poměrně skromná publikace se čte raz dva. Prostě historický „rodokaps“ pro vinné intelektuály:). Tak na zdraví a pěkný víkend!
