Uplynulý víkend jsem s přáteli a vínem trávil na Litoměřicku. Vypili jsme spoustu zajímavých vín, viděli asi nejhorší výstavu o víně na světě a navštívili dvě vinařství. Těžko lze přitom v českém vinařském světě zažít větší kontrast, než jakým jsou „garážové“ vinařství Porta Bohemica Aleše Svatoše a „zámecké“ vinařství Johann W Jana Diesntla. Ve vínech u mne aktuálně vede David na Goliášem. Litoměřicko je krásné, za týden se o tom můžete sami přesvědčit na místních otevřených sklepech.
Rozhovor s Alešem Svatošem o jeho vinařství ve Velkých Žernosekách se na tomto blogu objevil už v roce 2014. Od té doby v Labi hodně vody odteklo, než jsem se konečně minulou sobotu objevil v malém pronajatém sklepě vinařství Porta Bohemica. Ačkoliv se chystal lahvovat nová vína, našel si Aleš Svatoš chvíli představit nám svou aktuální produkci.
Svůj romantický sen o vlastním vinařství si Aleš Svatoš začal plnit v roce 2008, kdy zareagoval na inzerát o prodeji vinice v Žernosekách a v roce 2010 už zakládal své mikrovinařství. Dnes už jsou jeho vína velmi vyhledávaným zbožím, zejména ze strany milovníků naturálního pití. A nutno dodat, že oprávněně. Vína, která jsme ve sklepě ochutnali, byla skvělá. Celkem má Aleš Svatoš vysazeno 2,5 hektaru vinic, na nichž najdete zejména Müller-Thurgau, Veltlínské červené rané, Tramín, Chardonnay nebo Pinot noir. V plánu je dosadit také Ryzlink rýnský. Jméno vinařství, Porta Bohemica – Česká brána, je pak inspirováno přírodním geologickým útvarem, který je na dohled ze zdejších vinic.
„Při pěstování révy se snažíme omezit používaní postřiků na nutné minimum. Hrozny jsou sklízeny ručně, pomlety a rmut poté leží několik dní na slupkách. Získaný mošt je spontánně kvašen. Víno ponecháváme přes zimu ve sklepě v dubových sudech a nerezových nádobách, kde bez dalšího zásahu zraje. Tím víno získá volnou cestu k projevení své odrůdovosti a místu původu,“ shrnuje svou filozofii výroby vín Aleš Svatoš.
Těch jsme nakonec v nevelkém sklípku ochutnali osm. Na úvod mladý šťavnatý Müller-Thurgau 2018 ze 40leté vinice, přímočarý, čistý, parádně osvěžující, v dochuti výrazně minerálně slaný. Velmi povedený předskokan pro Veltlínské červené rané 2018, celkem raritní záležitost ve vinařské oblasti Čechy. „Večerce“ se ani na Moravě nevěnuje příliš pozornosti, často končí v různých kupážích, Aleš Svatoš ji má skvělou. O chlup plnější, komplexnější než zmíněný Müller-Thurgau. Příjemně aromatické víno, kombinující svěží peckové ovoce, jemnou kořenitost. Klaret Charpin, alias Chardonany a Pinot noir 2016, strávil rok na sudu, následně odpočíval v láhvi. Opět velmi zábavné a zároveň extrémně pitelné víno. Lehce nakouřené na nose, s tóny zralých žlutých peckovin, delší v chuti, svěží kyselina, jemná krémovost. Bavil mne i svěží suchý Tramín, naopak trochu mimo můj záběr byly divoké „petnatí“ bubliny Müvé z odrůd MT+VČR+PN. Své fanoušky si ale bezesporu najdou.
Zajímavého srovnání se nám dostalo v rámci červeného Pinotu noir, kdy Aleš Svatoš postupně rozlil vína ročníků 2016, 2017 a 2018. Asi nejvíc se mi líbila na nose možná trochu zakřiknutá 2016ka, ale v chuti krásně elegantní, vyvážená a příjemně tělnatá. Čisté tóny červeného peckového ovoce, tmavé třešně a červený rybíz, jemné tříslo a střední kyselina. Kompaktní super pití. O rok mladší víno je výraznější ve vůni i v chuti, ovoce je vyzrálejší, v paletě tónů nechybí i tmavé peckoviny. Víno z teplejšího ročníku, hodně expresivní, ale ve finále také velmi dobré. Spíš záleží, čemu dáváte přednost. Nejmladší 2018ka má paradoxně největší svaly. Extrémní počasí loňského roku vínu nadělilo 14,5 % alkoholu, příliš robustní projev na úkor vyváženosti a elegance.
Suma sumárum, Porta Bohemica aktuálně nabízí hodně zajímavá vína, která oplývají čistotou, precizností v detailu a vysokou pitelností. Co je podstatné, mají duši. Doporučuji nějakou láhev pořídit, pokud doma ještě nemáte.
Za zhruba půl hodiny se autem z Velkých Žernosek dostanete do Třebívlic, kde stojí nepřehlédnutelné vinařství Johann W. Dost možná největší vinařská investice, kterou tuzemsko pamatuje. Když jsem před pěti lety na blogu publikoval rozhovor s Alešem Svatošem, vyšlo v deníku E15 povídání s Janem Dienstlem, který dle svých slov do nového vinařství na zelené louce investoval 300 milionů korun! Třebívlické vinařství opravdu poutá pozornost už z parkoviště. Velkoryse pojatý areál má ohromit, nechybí tu dvě restaurace, nádvoří s divadelním amfiteátrem a samozřejmě vypulírované výrobní prostory. Aktuálně v nich lahvují zhruba 120 000 vín, ale potenciál je větší a tak se bude zhušťovat výsadba na 35 hektarech vlastních vinic a produkce poroste.
Ze současné nabídky vín jsme v rámci prohlídky výrobních prostor ochutnali šestici vín. Kromě klaretů dělají ve vinařství všechna bílá vína na sudech. Nevím, jestli to je ta ideální cesta, třeba u Ryzlinku mi dřevo moc nesedlo, možná bych dal přednost čisté nerezové verzi. Navíc tuzemský zákazník přece jen není tolik navyklý sladce kořenitých tónů dřeva v bílých vínech.
Povedený byl Pinor Gris 2015 z vinice Koskov, zrání 19 měsíců ve velkém sudu z francouzského dřeva. Působil robustnějším dojmem, v chuti a vůni s tóny broskve, žluté hrušky nebo melounu, s výraznějšími tóny vanilky. Pěkná délka, příjemná sladce kořenitá dochuť. Nejlepším vínem celé ochutnávky za mne bylo bílé cuvée Johann W 2014, z viniční tratě Pod Hazmburkem, zrající 16 měsíců ve velkých i malých dubových sudech. Primárně Pinot Blanc, doplněný o Sylvánské zelené, Tramín a Ryzlink rýnský. Ve vůni i chuti se mísí tóny bílých peckovin, zralých citrusů, jemná exotická kořenitost Tramínu. Víno má pevnou strukturu, krásně vyvážené a vrstevnaté. Tohle je velmi pěkné pití.
Naopak tolik mne neoslovilo červené cuvée Johann W 2014, postavené na odrůdě Pinot noir, s příměsí Svatovavřineckého. V chuti má víno dobrou délku, na rok 2014 a lokalitu severních Čech až překvapivě vyzrálé tóny drobných peckovin, ale něco mu prostě chybí. Možná hrálo roli i nevhodné sklo, do kterého jsme toto víno dostali, ale čekal jsem více.
Vinařství Johann W má dle mého soudu velký potenciál, zejména vinice by se měly v budoucnosti ještě více ukázat. Teď a nyní jsem ale odjížděl trochu s rozpačitými dojmy. Každopádně vlastní obrázek si můžete udělat hned o nadcházejícím víkendu, kdy se na litoměřicku koná festival otevřených sklepů. Více informací tu.
