Tři roky a dost

Většina blogů, které si jejich autoři založí, nepřežije několik prvních měsíců. To není zas tak nečekaná zpráva. Nedávno jsem se ale během jedné prezentace dozvěděl informaci, že kritickým věkem všech blogů jsou prý tři roky. Jinak řečeno, jen malá část autorů vydrží zaplavovat internet vlastními příspěvky déle než 36 měsíců. Aniž bych pátral po serióznosti této statistiky, jal jsem se zamyslet nad vlastním snažením vyjádřeným zde na tomto blogu.

Tři roky psaní blogu jsem nedávno oslavil, má tedy cenu dále pokračovat? Co mi tenhle koníček dal a co vzal? Co si budeme povídat, sepsání oněch publikovaných 342 příspěvků mi nějaký čas zabralo. I když věřím, že spřibývající praxí se mé básnické pero stává stále lehčím, tak se stále bavíme o stovkách hodin tvrdé blogerské práce. Kde jsem nebýt blogu Podkorkem mohl být, co jsem mohl mít? Největší sbírku motýlů ve středních Čechách? Pekáč buchet vyrýsovaných na svém břiše? Sesbíráno alespoň 80 zcelkových 2080 turistických známek?Řekněme si to na rovinu, nejsem majitelem ani jedné zvýše uvedených věcí, ale depku ztoho (zatím) nemám. Svůj blog bych za výše uvedené hodnoty nevyměnil, a to ani při navýšení nabídky, tedy pekáč vkombinaci se známkami. Čím mne tedy blog Podkorkem.net obohacuje a co mě drží vpřetrvávající autorské bdělosti?Tak vprvní řadě píši proto, že mne to baví. Blog je skvělým prostředkem pro uspokojení jistých autorských ambicí, prezentaci vlastních názorů a sdílení zkušeností. Ne, že bych při večerním datlovaní (píši asi dvěma a půl prsty) zažíval nějaké orgasmické stavy, ale když publikuji příspěvek, znovu a znovu zažívám adrenalin mladého desátníka poprvé řídícího armádní V3Sku. Je to na jedné straně radost zdokončeného díla a zjeho veřejného sdílení, na druhou stranu obava, kde utekl jaký překlep, co si třeba přečtu vněkdy peprných komentářích. Nikdy jsem nesnil o povolání či kariéře spisovatele, ani když mi ve školním časopise vyšla první povídka, ale nakonec vlastně píšu víc než dost. Jak vrámci svého regulérního povolání, tak i tady ve svém volném čase pro radost.Hlavním impulzem pro vznik tohoto blogu ale byla samozřejmě láska kvínu, kterou jsem vsobě před několika lety objevil. Asi nemusím obšírněji vysvětlovat, jak fascinující produkt přírody a lidského snažení víno je. To byste tu asi nebyli a netrávili čas čtením těchto příspěvků. Každopádně čím více o víně vím, tím zjišťuji, že mi toho ještě více zůstává neodhaleno. Svět vína je tak obrovský, pestrý a fascinující. Vduchu rčení „S jídlem roste chuť“ navíc na své osobě pozoruji, že láska kvínu je stále intenzivnější a začíná pramenit až sposedlostí:)…Vlastním blogem proti prokrastinaci. Nedávno jsem si celkem schutí přečetl tuzemský knižní hit snázvem Konec prokrastinace, neboli chorobného odkládání věcí a úkolů. Autor knihy doporučuje mimo jiné každému lenivému tvorovi vytvoření vlastního buzerlístku, na kterém uvede úkoly pro každý den. Jednoduše se tak motivuje kjejich plnění. Já jsem již tři roky pozitivně „buzerován“ tímto blogem. Až na výjimky, jako je sváteční konec roku, nemoc nebo dovolená, se snažím každý týden opublikovat alespoň jeden příspěvek, abyste tak říkajíc nezůstali „na suchu“. Většinou se ale držím frekvence dva texty za týden. Občas nerespektuji ani pomyslnou neschopenku a plním si blogerské povinnosti i přes neutěšený fyzický či duševní stav. Na jedné straně permanentní zodpovědnost na straně druhé skvělý nástroj pro svůj rozvoj. Jsem si na 100 % jistý, že bez tohoto blogu bych se vrámci tématu víno za poslední tři roky tolik neposunul ve znalostech, zkušenostech či osobním rozhledu. Možná bych nenavštívil tolik ochutnávek, nepotkal se sněkterými vinaři. Blog mne pozitivně motivuje a jsem upřímně zvědav, kam dál se bude má cesta vína ubírat. Nějaké představy či vize mám, ty si ale zatím nechám pro sebe…Co vím, tak psaní blogu o víně nikoho vtuzemsku neuživí. Bylo by to fajn, mít tu možnost, asi bych opustil své kancelářské povolání a schutí jen psal a psal o víně. Toto sci-fi se zcela jistě vnásledujících letech neuskuteční, na druhou stranu přiznávám, že čas od času blog nějakou materiální či jinou hodnotu přináší. Občas dostanu nějakou lahev od vinaře či dovozce kochutnání a vněkterých případech jde o velmi zajímavá či skvělá vína, ke kterým bych se třeba jinak ani nedostal nebo o jejich existenci ani neměl tušení. Díky blogu jsem za poslední tři roky také dostal pozvánku na některé akce svínem spojené. Zajímavý byl například víkendový výjezd zavinaři zVOC Modré hory. Spousta (nejen) červeného vína, obhlídky vinic, ukázka výrobní technologie a odlišností jednotlivých přístupů. Zcela výjimečně se pak odehraje něco úplně mimořádného, jako byla například ochutnávka vín od Domaine Leroy, kterou Ad Vivum uskutečnilo před časem pro tuzemské blogery. Přiznám se, že za vína jsem ochoten vynaložit stále větší prostředky, na druhu stranu do cenové kategorie prémiových vín tohoto legendárního burgundského vinařství jsem ještě ekonomicky nedorostl. Úplně na vrcholu požitků plynoucích ze statusu „bloger o víně“ je pak osobní poznávání zajímavých lidí ze světa vína. Situace a zážitky, které nelze vyjádřit finanční hodnotou. Ať už jde o setkání sněkterými tuzemskými vinaři nebo o osobnosti mezinárodního významu. Dva příklady za poslední dobu budiž třeba burgundský vinař PascalMarchand nebo čerstvé setkání sIsabelle Legeron, MW.Na víně je krásná také variabilita názorů a nejednotnost postojů, které mají jednotliví vinaři, obchodníci svínem nebo třeba jen nadšenci. Na psaní blogu proto také miluji možnost výměny názorů, diskuze a zkušeností, které přichází zvaší strany. Nejen zde na blogu, kde komentářů pod články třeba není tolik, ale hlavně na Facebooku, kde zpětná vazba, názory či podněty vyskakují o něco častěji. Díky za ně. Zde nyní stojím před vámi nahý a vyzývám vás, pište, sdílejte, diskutujte, lajkujte. Tato interakce je velkou výhodou například oproti běžným tištěným médiím a pokud neprobíhá, není to ono. Co říci závěrem? Vneposlední řadě píši blog zprostého důvodu, že prostě můžu. Dnešní doba to umožňuje a dává možnost každému vyjádřit své osobní postoje. Nemám rád typicky čecháčkovské kritizování stavu věcí bez vlastního přispění. Osobně například považuji tuzemské časopisy o víně víceméně za tematicky dost impotentní, svázané představami a požadavky inzerentů. Jejich čtenáři prý nechtějí číst o kontroverzních tématech, jako jsou podvody svíny. Tuzemské blogy často přináší jiná témata, jiný pohled na věc a vneposlední řadě jiná vína, na která nezbyl vtradičních médiích prostor. Času není nazbyt, ale osobně pravidelně sleduji Jižní svah nebo blogující Evas.Zvýše uvedeného mělo tak nějak vyznít, že mám svůj blog rád a nehodlám ho jen tak odložit do nějakého blogyboxu. Tři roky a dost se ho tedy netýká. Navíc jsem dospěl knázoru, že by si zasloužil trochu vyšperkovat zevnějšek a rozhodl se investovat do jeho grafické a funkční podoby. Pokud vše dopadne podle představ, objeví se koncem prázdnin Podkorkem vnové podobě.Takže pěknou dovču a nezapomeňte si na cesty přibalit svého tableta, protože Podkorkem pokračuje i v prázdninových měsících!