Když na degustaci v Berouně, tak aktuálně jedině do baru Barrande hned vedle slavného Black Dogu. Jinak tu chcíp pes. No a minulý týden přijeli potěšit berounské vínomilce mladí Svéhlaví vinaři. Konkrétně Josef zastupující Vinařství Donatus a Zuzka z Vinařství Tři Čtvtě. V rámci degustačního lístku se pak objevila i některá vína dalších členů spolku, tedy Vinařství Kacetl a Vinařství Frlausovi. Do posledního místa zaplněná nevelká degustační místnost se bavila vínem, úvodním pét-natem počínaje a suchým botrytickým vlašákem s 16 % alkoholu konče.
„Děláme víno z vlastních vinic, tedy z vlastních hlav a děláme ho po svém, proto Svéhlaví,“ rozprášil nejasnosti ohledně názvu sdružení hned v úvodu Josef Leisser. Vinařský spolek, který vznikl teprve loni, dnes tvoří kamarádi ze čtyř zmíněných vinařství, z velké části hospodařících na Znojemsku. Neznojemský terroir ve skupině zastupuje Zuzana Bukovská a její Tři Čtvrtě z Bořetic.
Myšlenka spolupráce a výměny názorů a zkušeností mezi obdobně smýšlejícími vinaři samozřejmě není nová a v tuzemsku již několik podobných projektů funguje. Asi nejznámější jsou marketingově zmáknutí Mladí vinaři a jejich necky, sdružující některé talentované vinaře věkem do 35 let. „Sdružili jsme se právě proto, že jsme se začali zajímat o podobný styl vína a v docela podobném čase jsme se spřátelili. Chceme se společně profesionalizovat a podporovat. To se nám bude hodit třeba při účasti na festivalech, abychom nejeli jen za jedno vinařství, ale mohli mít širší nabídku vín. Sedí nám totiž navzájem styl vín, co děláme,“ vysvětlil v jednom z předchozích rozhovorů smysl Svéhlavých Josef Leisser. Sortiment vín tak mohli začátkem letošního roku okusit například návštěvníci vyhlášeného naturálního festivalu v Táboře – Bottled Alive.
Svéhlaví chtějí dělat vína suchá a s minimem zásahů. Spontánní kvašení a typicky také práce se sudy, i v případě bílých vín. Produkce je v řadě případů až butikového charakteru, tedy šarže velikosti jednoho či dvou 225 litrových sudů. Například velmi příjemná Frankovka 2018 z tratě Čtvrtě od Zuzany Bukovské, nad kterou jsem se tu na blogu rozplýval v polovině listopadu loňského roku, je už beznadějně vyprodaná. Zkusit tak při nejbližší příležitosti můžete třeba velmi povedené Svatovavřinecké 2018, ale vezměme to pěkně popořádku.
Na úvod degustace to mezi účastníky lehce zašumělo, když se jim do sklenic dostal kalný pét-nat ReCreo Riesling 2018 z Vinařství Frlausovi. Vůně mimo veškeré mezinárodní i tuzemské degustační tabulky, ale v chuti velmi pitelné a šťavnaté, s tóny žlutých jablek, citrusů, s pěknou kyselinou. Párty víno. Já osobně, kdybych měl nedejbože jednou vysazenu vinici se svým oblíbeným Ryzlinkem rýnským, asi bych se z něj snažil nalahvovat víno jiného charakteru. Ale upřímně nejsem úplně cílovka těchto vín.
Ze zbylých devíti vzorků bych chtěl vypíchnout zejména dvě bílá vína, jedno růžové a jedno červené. Sud, sud, sud, tak by se daly krátce charakterizovat bílá vína z degustačního lístku. Pokud nemáte rádi SUD v bílých vínech, nebudete mít rádi asi ani Svéhlavé. Líbil se mi Pinot Blanc 2018 z Vinařství Donatus, víno zlatavé barvy, z teplého ročníku, plnější s 14 % alkoholu. Na nose jsou cítit zralé peckoviny, celkem dost vanilky a neidentifikovatelné až „písčité“ zemité tóny. Náznak čaje. V chuti pevnější tělo, lehce hřejivé, s delší dochutí. Nový sud a první plnění je na víně logicky znát, ale výsledek se mi líbí, víno je fajn pitelné a stojí za zkoumání.
Stejně tak Chardonnay 2018 z Vinařství Kacetl. Spontánní fermentace v novém sudu, s dubovým tělem a akátovým čelem, 11 měsíců ležení na kalech bez přidání oxidu siřičitého, malolaktická fermentace. Ve vůni výrazně kořenité, lehce nakouřené, kombinace bílých peckovin a exotického ovoce. V chuti robustní, široce rozkročené, s tóny bílých peckovin a zralých citrusů. Nechybí oříškové tóny, jemné třísloviny ze sudu. Příjemná šardonka, na vypití teď.
Doporučovat růžové v zimě, možná si řeknete, že jsem definitivně padlej na hlavu, ale Rose de Laurent 2018 z Vinařství Frlausovi nemůžu vynechat. Ostatně v Praze a okolí letos nebyl ani centimetr sněhu, takže jaká pak zima, že jo. Růžové víno z odrůdy Svatovavřinecké prý také krátce prošlo starým sudem, ale je to na něm jen minimálně znát. Světlejší oranžovo – lososová barva, jemná a energická vůně po drobných červených peckovinách. V chuti přesně ten styl růžových, který mi sedí. Svěží, čisté, s vyšší kyselinou, příjemné ovocné tóny do malin, jahod, jemně minerální v závěru. Tohle se pije samo. Takové to „růžové víno do pražské zimy“:)
Z červených vín mne bavila nejvíce vína z Vinařství Tři Čtvrtě a z celkem vyrovnaného duelu Cuvée Frankovka Svatovavřinecké 2017 a odrůdového Svatovavřineckého 2018 (s malou příměsí Merlotu), mne za srdce trošku více vzalo druhé v pořadí. Sladěná chuť i vůně, víno disponuje tóny švestek, tmavých třešní, lékořice a zemitostí. V chuti středně plné, s koncentrovaným „juicy“ ovocem, lehkou kořenitostí a příjemným tříslem vystupujícím na patře v závěru. Opět přímočaré a zábavné pití.
Doufám, že Svéhlaví vydrží zaoálení pro svůj projekt a rád je budu i v dalších letech sledovat. Vám ostatně doporučuji to samé, protože tahle „mládež“ ještě neukázala veškerý svůj potenciál.
