Jedním ze současných trendů ve světě vína je rozšiřování organicky případně biodynamicky obhospodařovaných vinic. Pozadu v tomto ohledu nezůstávají ani vinaři v tuzemsku. V České republice dnes působí desítky vinařství, která pěstují révu v BIO režimu. Celková plocha takových vinic pak v posledních letech roste a aktuálně dosahuje necelých 1000 hektarů. Morava je v tomto ohledu srovnatelná s vinařskými velmocemi jako Francie, Španělsko nebo Itálie.
Podle dostupných údajů tvoří podíl organických vinic ve Francii něco přes osm procent. Co se týká absolutních čísel, v čele je dnes na světě Španělsko s více než 80 000 hektary organických vinic, Itálie s 67 000 hektary, následovaná Francií (64 000 hektarů). Suma sumárum, celkem je dnes na světě 5 až 7 % vinic v režimu bio nebo v přechodu na něj. Udržitelné postupy při pěstování révy jsou na vzestupu v zemích jako Německo, Rakousko nebo ve vinařských hegemonech Jižní Ameriky (Chile, Argentina). Velký posun v této oblasti v posledních 10 letech udělali i vinaři v tuzemsku. Plocha BIO vinic u nás za tu dobu narostla podle údajů svazu Ekovín téměr desetinásobně.
Svaz integrované a ekologické produkce hroznů a vína dnes tvoří desítky tuzemských vinařských firem a snaží se společně koordinovat a rozvíjet ekologicky šetrné postupy v tuzemských vinicích. „Plochy registrovaných a certifikovaných ekologicky obhospodařovaných bio vinic, dnes tvoří přibližně 6 % z celkové výměry vinic v ČR a navíc jich stále přibývá. Dá se říci, že Česká republika zachytila celosvětový trend posledních let,“ uvádí Tomáš Richter, tajemník Ekovín.
Podle údajů svazu se první hektary BIO vinic v tuzemsku objevily v roce 1994. Mezi průkopníky v této oblasti patřily tuzemské vinařské osobnosti jako Miloš Michlovský, Josef Aberle nebo Vlastimil Peřina. Až do roku 1999 činila organická výsadba jen 23 hektarů, poté se začala postupně zvyšovat. Od roku 2000 má Ekovín uzavřeno strategické partnerství s německým svazem Ecowin, se kterým úzce spolupracuje na výměně zkušeností a znalostí v oblasti ekologického hospodaření. Skokově se rozloha registrovaných BIO vinic zvyšovala v letech 2009 nebo 2011, podle Tomáše Richtera zejména v souvislosti s rozšiřováním potřebného „know-how“ a také díky pozitivním zkušenostem některých vinařů. Jedním z vinařů, kteří v této době začali v ekologickém režimu hospodařit, je i Richard Stávek z Němčiček: „Rozšiřování plochy bio vinic samozřejmě vítám, alespoň ubude vypouštění karcinogenních jedů, jež se hojně jak v konvenci, tak v integrované produkci v boji s chorobami, škůdci a plevelem používají. Sám bio praktikuji částejně od roku 2004. V plném rozsahu jsem pak začal o tři roky později a od roku 2009 pod dohledem certifikačních orgánů. O změně režimu neuvažuji, zvedla se mi zejména kvalita hroznů jako vstupní suroviny pro tvorbu autentických vín.“
Podobně pozitivně hodnotí přínosy BIO produkce například i Marek Špalek z Nového Šaldorfu u Znojma. Podle svých slov se pro tento způsob pěstování révy doslova nadchl v roce 2012, kdy se zúčastnil zájezdu za vinaři do Itálie. „S bio je mnohem víc práce, ale naše vinice doslova ožily. Zcela zásadní je vyloučení herbicidů. Plevele ničíme mechanicky a přitom hýbeme s půdou a réva to miluje. Nedovedeme si to úplně vysvětlit, ale vína se nám zdají lepší, než dřív. Jsme přesvědčeni, že je to aplikací organického přístupu.“ A právě zdravější a odolnější vinice, citlivost přístupu s měrem k životnímu prostředí, potažmo lepší kvalita vín intenzivněji vyjadřující terroir či charakter konkrétního místa, to jsou hlavní benefity zmiňované v souvislosti s organickou či biodynamickou produkcí.
„Aktuálně se zaměřujeme především na půdu a to je jeden z důvodů, proč jsme začali využívat biodynamické postupy a preparáty. Zásadním důvodem pro šetrné ošetřování vinic je pro nás především dosažení co nejvyšší přirozené vitality vinic a tím pádem i větší přirozené odolnosti. Díky tomu se potom velmi přirozeně projevuje v našich vínech osobitost našeho terroir,“ vysvětluje přístup Vinařství Krásná hora Marek Vybíral.
Co na to zákazníci?
Mají vlastně konzumenti vín o BIO produkci zájem a vidí v ní přidanou hodnotu? Otázka, kterou si možná pokládá řada vinařů, kteří o změně způsobu pěstování révy uvažují. Zajímavé výsledky v tomto ohledu přinesl průzkum, který v polovině loňského roku proběhl napříč Německem, Velkou Británií, Švédskem a Francií. Hned 4000 respondentů v něm vyjadřovalo své postoje směrem k ekologicky vyprodukovaným vínům. Z odpovědí vyplývá, že na západě potažmo na sever od našich hranic je filozofie BIO produkce a její rozšíření mezi konzumenty vín přece jen trochu dále. Hned 75 % oslovených respondentů ze Švédska a Francie potvrdilo, že mají povědomí o organické produkci vín (v případě Německa je to stále slušných 58 %), ve všech zemích pak nadpoloviční většina oslovených organické víno také ochutnala.
Nejčastějším motivem, proč lidé vhledávají vína z organicky vypěstovaných hroznů, je obava o budoucnost naší planety a šetrnost takového přístupu k životnímu prostředí. Právě aspekt „šetrné k životnímu prostředí“ je opravdu vnímán jako hlavní výhoda ekologického versus konvenčního vína. Přitažlivost BIO vín pak souvisí také s trendy jako fair-trade, nebo větší zájem o znalost původu potravin. Mezi další důvody pro konzumaci takových vín jsou zmiňovány i lepší chuť, péče o vlastní zdraví a zájem o kvalitu.
Péče o vinice v režimu BIO je často rizikovější a také náročnější na práci potažmo finance. Výnosy naopak bývají nižší než je tomu u konvenčního vinaření. Cena BIO vín tak může být v některých případech vyšší. Průzkum ukázal i to, že vyšší cena nemusí být na trhu problémem a že jsou zákazníci za kvalitu a „čistý“ přístup ochotni připlatit. Ve zmíněných zemích jsou kupující u bio vína ochotni utratit v průměru o 80 centů více než u konvenční vína: € 9,40 proti 8,60 € za běžně vyprodukované víno.
Více BIO na Moravě?
Ačkoliv Ekovín realizuje řadu osvětových a edukačních aktivit na podporu ekologicky pěstovaných hroznů, má povědomí o BIO vínech v tuzemsku určitě své rezervy. „Kromě pár zákazníků a restaurací, které jdou s „trendy“ a vybírají organická vína, je náš trh ještě v plenkách. Teprve teď zákazníkovi dokazujeme, že umíme vyrábět na Moravě vína stejně dobrá jako v nejlepších světových vinařských oblastech,“ komentuje situaci v tuzemsku Vladimíra Mrázová z vinařství Sonberk.
Průměrný konzument vína v Čechách spíš ví, co je Svatomartinské víno, než co obnáší produkce BIO vína, a proč by si za něj měl případně připlatit. Je ovšem jen otázkou času, kdy budou BIO vína ze strany zákazníků masivněji vyžadována. Co tedy brání rozšiřování organických přístupů v Čechách a na Moravě? Bude se plocha organických vinic nadále zvyšovat?
V první řadě dle některých vinařů brání masivnějšímu rozšíření organiky tuzemské klima, které patří v Evropě mezi ty nejchladnější, s velkými výkyvy jednotlivých ročníků a širokou škálou rizik. Stačí se podívat na poslední dva ročníky na Moravě. Rok 2014 katastrofa, loňský rok velebený jako jeden z nejlepších za dlouhou dobu.
Obecně vzato ano, máme pro pěstování révy mnohem komplikovanější podmínky než například vysmátí vinaři v Chile nebo na jihu Itálie, kde je sluníčka a tepla na rozdávání, srážek v nevhodnou část roku naopak minimum. Na druhou stranu stačí se podívat k našim sousedům do Rakouska nebo Německa, nebo do „komplikovaného“ Burgundska či severně položeného Alsaska a hle, ono to jde. Spíš je to tedy o nastavení některých vinařů.
BIO produkce se dá také z pohledu vinaře popsat jako více práce, času a rizik při stejné prodejní ceně. Návratnost organického vinaření je spíše delší, v případě krátkodobé orientace na profit tak nedává příliš logiku. Dlouhodobou efektivnost či udržitelnost BIO někteří nechtějí vidět. „Přál bych si, aby byl nástup organického vinařství v našich zemích rychlejší, ale realita je jiná. Bohužel. Vychází to jednak z nedostatečné informovanosti místních vinařů, mnoho z nich se bojí, že to nezvládnou a že jejich úroda bude zničena chorobami nebo škůdci. Problémem také může být nedostatečné personální obsazení tohoto oboru – ve vinicích často nepracuje dostatek pracovních sil, práce se nezvládají v termínech a v takových vinicích pak organické postupy selhávají. Dokud toto naši vinaři nezmění, tak se organika příliš nerozšíří,“ říká například Marek Špalek.
Co také chybí je výraznější zapojení velkých hráčů na trhu. Kdo jiný by měl jít příkladem než firmy, které se v rámci různých žebříčků, soutěží nebo přehlídek prezentují jako TOP tuzemské produkce? Chybí odvaha, v lepším případě se řada vinařství spokojí s režimem integrované produkce, který je jakýmsi předstupněm k organice a který je ohebný v případě potřeby nějakého nestandardního zásahu. „Organické vinaření je zatím doménou malých a některých středně velkých vinařů. Jsem však přesvědčen, že jejich stoupající morální kredit a obchodní úspěch naladí i ty větší k následování. Dříve nebo později,“ dodává Marek Špalek.
„Organickou revoluci“ tak zatím táhnou spíše malí vinaři a střední vinařské firmy. „Česká republika je zemědělskou krajinou s intenzivním hospodářstvím, proto je velmi důležité spravovat naši zem šetrně, myslet na budoucnost a nezatěžovat ji zbytečnými chemickými látkami, což je cesta, kterou biopěstitelství respektuje a propaguje,“ vysvětluje mikulovský vinař Petr Marcinčák ze Svazu integrované a ekologické produkce hroznů a vína Ekovín. A dodává, že moderní zemědělci se snaží chovat odpovědně a spolupracovat s přírodou.
Jak tedy vypadá takový moravský moderní bio vinař? Tomáš Richter, z Ekovínu to vidí následovně: „Organicky hospodařící vinařství mají jeden hektar i více než 100 hektarů, ale v průměru se jedná o podniky s výměrou kolem 20 hektarů vinic. Tuzemské podoblasti jsou rovnoměrně zastoupeny, dá se říct, že i tady platí 6% podíl z výměry jednotlivých oblastí.“ Jedním dechem dodává, že většinou se jedná spíše o mladší vinaře. S ohledem na tuto skutečnost tak v souvislosti s generační obměnou může BIO v tuzemských vinohradech nabírat na intenzitě.
Velmi zásadní je pro další rozšiřování výměna zkušeností, jak mezi vinaři v tuzemsku, tak i znalostí importovaných ze zahraničí. Důležitá pro rozvoj organicky obhospodařovaných vinic bude samozřejmě i podpora státních institucí. Svaz Ekovín spolupracuje s Ministerstvem zemědělství, které začalo nové technologie pěstování vína podporovat a umožňuje nyní v rámci programu rozvoje venkova přechod z opatření integrovaná produkce na opatření ekologické produkce ve vinicích a sadech.
Z údajů Ekovínu je patrné, že co se režimu integrované produkce týče, dosáhlo tuzemské vinohradnictví určitého stropu a v posledních šesti letech se konstantně drží na rozloze 11 500 hektarů z celkových 17 500 hektarů. To je velmi slušný kapitál pro další rozvoj BIO produkce vín v České republice. Při troše dobré vůle bychom se postupně mohli stát evropským leaderem v této oblasti a být na domácí vinnou scénu zase o trochu více pyšní.
