O Frankovce se často mluví jako o nejzajímavější modré odrůdě středoevropského regionu. Jedním z důvodů je velmi slušný archivační potenciál těch nejlepších vín, který se nepočítá na roky, ale spíše na desetiletí. Kdo nevěří, měl se minulý týden stavit ve vršovickém Fajnšmekru, kde rakouský vinař Georg Preisinger servíroval unikátní vertikálu Frankovek včetně vína Blaufränkisch Heideboden 2002.
Burgenland je některými milovníky vín trochu neprávem přehlížený rakouský vinařský region. Je tu spousta zajímavých vinařů, vznikají tu zajímavá bílá vína a velká část nejlepších červených z Rakouska. Já mám k tomuto malebnému a někdy až mysticky působícímu kraji osobní a blízký vztah, díky dvěma a půl letům, kdy jsem do Rustu na břehu Neziderského jezera dojížděl za studiem WSET Diploma.
Burgenlandu se někdy přezdívá také Blaufränkischland. Právě tady, na východě Rakouska, se totiž odrůdě velmi dobře daří. V Rakousku má přitom pěstování Frankovky dlouhou tradici. Frankovka je také symbolem renesance rakouských červených vín, která započala v 80. letech minulého století. Kdy a jak se Frankovka dostala do Rakouska, není úplně přesně známo. Nejstarší zmínky o této odrůdě v Rakousku pochází z 18. století. V té době, v tehdejším Německu, byla známa pod názvem Lemberger nebo Limberger, který byl odvozen od města Limberg, dnešního Maissau ležícího v rakouském regionu Niederösterreich (Dolní Rakousko). Název Blaufränkisch pak byl oficiálně použit v roce 1862 na výstavě ve Vídni. V současnosti je Frankovka hned po Zweigeltrebe druhou nejčastěji vysazovanou modrou odrůdou Rakouska, s nějakými 3200 hektary.
Vinařství Georga Preisingera najdete ve vinařské obci Gols. Tenhle energický a sportovně vypadající sympaťák dělá vína z organicky pěstovaných hroznů a s minimem zásahů ve sklepě. Svůj přístup k vínu si utvářel nejdříve na stáži v německém Klosterneuburgu, ale také v Kalifornii a Jihoafrické republice. Georg Preisinger se zaměřuje na rakouské autochtonní odrůdy jako Zweigelt, Blaufränkisch a St. Laurent. Portfolio doplňují klasické bílé odrůdy, jako je Chardonnay nebo Welschriesling.
Přiznám se, že minimalistické stříbrné etikety s raketoplánem mne úplně neberou, ale obsah některých lahví Weingut Georg Preisinger, to je jiná písnička. Na degustaci jsme ochutnali novinku v portfoliu vinařství, tedy příjemný svěží letní petnat Now or Never 2022, s lososovou růžovou barvou a příjemnými ovocnými tóny. Základem vína jsou odrůdy Frankovka, Pinot noir a Svatovavřinecké. Ze dvou bílých vín mne spíš než lehký Welschriesling 2022 bavilo Chardonnay Heideboden 2022. Příjemně tělnaté bílé, které fermentovalo ve dřevě a před lahvováním pár měsíců leželo na kvasničných kalech. Uhlazené, středně plné bílé víno, s tóny broskve, ananasu nebo grepu.
Chybět na degustaci nemohla vína nejrozšířenější rakouské modré odrůdy Zweigeltrebe. Základní Zweigelt Vol Freude byl pro mne možná až příliš rustikální, ovšem víno Zweigelt Heideboden 2020 byla hezká ukázka elegance, vyváženosti a zároveň svěžího projevu, typického pro tuto odrůdu. Víno s tóny tmavých třešní, švestky, jemnou kořenitostí a dobrou délkou. Zrání v použitých barikových sudech.
Hlavním tahákem degustace ovšem byla vertikála vína Blaufränkisch Heideboden v ročnících 2019, 2017, 2012, 2011 a 2002. Kdo nebyl může litovat, protože dle slov Georga Preisingera u něj starší ročníky ve sklepě leží v množstvích posledních kusů nebo nižších desítek lahví. Jako fanoušek Frankovky jsem si tohle srovnání náramně užil a utvrdil se v tom, že i nadále budu působit jako zapálený propagátor této odrůdy:)
Ročník 2019 byl podle Georga Preissingera pro Frankovku jeden z nejlepších, které ve svém vinařství pamatuje. Blaufränkisch Heideboden 2019 je víno tmavší rubínové barvy, s velmi mladistvým a svěžím projevem na nose. V chuti středně plné, šťavnaté a juicy víno, s dobrou koncentrací a délkou. Zatím hodně neobroušený mladík, víno naturálnějšího stylu, dva roky zrání ve starých sudech. Rozhodně potřebuje ještě čas. To 2017ka je aktuálně ve výrazně zajímavější podobě. Ve vůni kořenitá, lehce nazrálá, s intenzivními tóny bylinek, švestek nebo fialky. Elegantní a vyvážené víno, s dobrou hloubkou a příjemnou kyselinou. Tóny sušeného ovoce, fialka, náznak tónů lesního podrostu. Starosvětský styl Frankovky, výborně pitelné víno s minimem sudu.
Zajímavá diskuze se rozhořela nad víny ročníků 2012 a 2011. Obě svým způsobem zajímavá, výrazně odlišného projevu. Mně se líbíla o trochu víc fantastická Blaufränkisch Heideboden 2012, víno neuvěřitelné koncentrace na nose i v chuti. Tóny tmavých třešní, borůvek, ostružin a koření, víno, které prakticky nevykazuje žádné známky stárnutí. V chuti vrstevnaté a komplexní, s příjemně vystupujícími tříslovinami. V žádném případě není těžké, naopak příjemně svěží a skvěle pitelné. Užijete si teď, ale stejně tak lze uložit na dalších 10 let do archivu. Georg Preisinger označil 2012 za svůj nejlepší ročník pro Frankovku vůbec a špatnou zprávou je, že ve sklepě má prý už zhruba posledních 20 lahví tohoto vína.
Ročník 2011 byl velmi teplý a Blaufränkisch Heideboden 2011 je velmi sebevědomé víno, s velmi širokou a bohatou chutí. Trochu připomíná projevem víno ročníku 2017, navzdory ročníku svěží s pěknou kyselinou. Opět velmi povedená Frankovka, která je ale trochu přímočařejší a méně rafinovaná, než 2012ka.
Z pantoflí nás na závěr Georg Preisinger vystřelil raritním vínem Blaufränkisch Heideboden 2002. Teprve jeho čtvrtý ročník, ve kterém ještě trochu experimentoval a hledal svůj styl. Hned ve skleničce víno překvapilo celkem intenzivní barvou, která působila celkem mladistvě. Ve vůni se objevuje široká paleta tónů sušeného ovoce, tabáku, jemné animálnosti a také tón připomínající bujón. V chuti paráda, jemné a zároveň svěží díky přítomné kyselině. Tóny sušeného peckového ovoce, koření a tóny kávy. Nechybí jemné taniny vystupující v dlouhém závěru. Úžasný zážitek a víno, které ještě neřeklo své poslední slovo.
Frankovky Georga Preisingera rozhodně nemají problém s archivačním potenciálem. Pokud některé z ročníků máte uložené ve sklepě, nemusíte za každou cenu spěchat s jejich otevřením. A pokud hledáte Frankovu na dlouhé ležení do archivu, současný ročník 2019 je dle všeho skvělou volbou!
