Pod záštitou argentinské ambasády proběhla minulý týden v Lucerně přehlídka argentinských vín dovážených do ČR. Patnáctka dovozců představila tři desítky vinařství dostupných v tuzemsku. Dominoval jak jinak než Malbec, ale bylo to víc.
Rozhodně jsem nestihl ochutnat úplně všechno, ale i tak to byla zajímavá ukázka různých vinařských stylů v rámci na první pohled homogenní kategorie Malbec z Argentiny. Docela hodně vín byla „bohužel“ udělaná do totálně líbivé přebarikované podoby. Subjektivně si troufnu říci, že americký dub Malbecu moc nesvědčí, některá vína měla potlačenou odrůdovou ovocnost na úkor barikové nasládlosti a někdy až vlezlé sametovosti. Naopak vinaři, kteří nejdou prvoplánově na branku s cílem zaskórovat, ale přistupují k Malbecu citlivěji, dokáží dostat do láhve doslova červené poklady.
Moře Malbecu
V Argentině jsou dnes vysazeny zhruba tři čtvrtiny světového Malbecu. Ještě před nějakými 30 lety se z něj ale v Argentině dělala spíše jednoduchá vína pro běžnou konzumaci. O nějakých národních klenotech mezinárodního věhlasu nemohla být ani řeč. V 70. a 80. letech se navíc v Argentině kompletně proměnily preference místních konzumentů. Zatímco na začátku tvořila červená vína 75 % spotřeby, během krátké doby stejný podíl obsadila vína bílá. Malbec byl ve velké míře vyklučen ve prospěch populárnějších bílých odrůd, z původních 50 000 hektarů vinic odrůda spadla na pětinové zastoupení. Na nohy se Malbec začal dostávat až v 90. letech minulého století. Začala se objevovat první zajímavější vína této odrůdy a někteří vinaři si začali uvědomovat, že by Malbec mohl být tím, co je odliší od zbytku světa. Byla to také doba, kdy začali v Argentině působit mezinárodní konzultanti a poradci jako Paul Hobbs, Francois Lurton nebo Michel Rolland.
V dnešní době lze na Malbec narazit prakticky ve všech hlavních vinařských regionech Argentiny, ale nejvíc samozřejmě dominuje v Mendoze. V roce 1993 bylo v Argentině vysazeno necelých 10 000 hektarů Malbecu, dnes je to něco kolem 35 000 hektarů, z celkových 220 000 hektarů vinic v Argentině.
Pohled do skleničky
Mezinárodní den Malbecu se slaví celosvětově v půlce dubna, ale plnějším červeným vínům vlastně sychravé deštivé podzimní počasí sluší mnohem víc. Na úvod degustace jsem zkusil vína vinařství Zuccardi a asi nejzajímavější byl Malbec Q 2014, plný ovocných tónů, s pěknou šťavnatou kyselinou.
Pokud bych měl ale vyzdvihnout jednoho výrobce, bylo by to vinařství Trapiche, které dováží společnost Budamont. Jeden z tradičních výrobců, založený už v roce 1883, dnes také jedno z největších vínařství Argentiny disponující 1255 hektary vinic. Zajímavý byl Pure Malbec 2015, jak název napovídá víno udělané čistě v nerezu, v jeho výsledné podobě tak dominuje expresivní a šťavnatá ovocnost. Nic hutného, pěkné, svěží, ideální červené letní pití. Stylem absolutně něco jiného, než co člověk od Malbecu z Argentiny na první dobrou čeká.
Parádní byl Malbec 2012 z řady Medalla. Oproti některým jiným vínům krásně vyvážený, sudu tak akorát (francouzského), dobře strukturovaný, plnější, příjemné tříslo. Takové to víno, které se dá doslova kousat, tóny tmavého ovoce, hřebíček, něco čokolády. Moc příjemný styl, spíše odkazující na starý kontinent než na jihoamerickou modernu. Ještě o stupínek výše pak bylo fantastické víno Gran Medalla Malbec 2013, pocházející z vinice vysazené v nadmořské výšce 1250 metrů. Už samotná vůně je nádherně elegantní, zralé ovoce, borůvky, maliny, švestky, tóny starého dřeva, jemného podrostu. V chuti je prostě „boží“, krásně dlouhé, sofistikované, vychutnáte si doslova každý doušek. Rozhodně stojí za víc než nějakých 650 korun. Jen pro doplnění, Decanter neváhal tomuto vínu nasadit 95 bodů. Jinak Trapiche velice potěšilo také Cabernetem Sauvignon, Gran Medalla 2012 snese hodně přísné měřítko.
No, a když už jsme u těch „nemalbecových“ odrůd Argentiny, pár tipů z portfolia IFC Food. Usměvavá Linda Karpašová nabídla nejprve „chlapácký Syrah“. Konkrétně víno Syrah Phebus 2015 z vinařství Fabre Montmayou. Jak já nejsem syrahovej, tohle mne bavilo. Pěkně šťavnaté, s tóny malin, červeného rybízu, švestek, s pěkným svíravějším tříslem. Plnější, hezky vrstevnaté, výrazně pitelné.
Osobně mi ale ještě „chlapáčtější“ přišlo víno s přezdívkou „kachna“, tedy stejné vinařství, tentokrát Cabernet Sauvignon a Merlot 2012, s vyobrazením chutného opeřence na etiketě. Jak to říci a nevyděsit… no celkem brutální tříslo, jak se říká, pití s gulema. Současně ale také s koncentrovanými ovocnými tóny, celkově plným tělem, pevně postavená struktura. Tenhle pták lítá ve skleničce hodně sebevědomě a vypadá to, že mu energie jen tak nedojde.
No a fajnovka na závěr, to bylo vinařství Humberto Canale a jeho Cabernet Franc 2012 Gran Reserva. Vinařství z Patagonie, tedy z oblasti, která je kilometry i klimaticky velmi vzdálená Mendoze. Jsme hodně na jihu, noci tu bývají chladné, dny slunečné s vysokými teplotami. Víno má svůdnou vůni s tóny ostružin, rybízu, švestek a povidel, v chuti 100% Cabernet Franc působí noblesně až opulentně, kombinace ovoce a koření, sametové tříslo. Hezká dlouhá dochuť. Víno na dlouhé zimní večery, do houpacího křesla, ke knize.
