Ve středu 20. listopadu dorazil do Viničního altánu představit svá vína Patrik Staško. Vinař, původem pocházející ze slovenské vinařské rodiny vystudoval, v90. letech Mendlovu Univerzitu v Brně, obor Vinařství a vinohradnictví a následně se usadil na jižní Moravě. Pracoval pro různé vinařské firmy, jako Vinium Velké Pavlovice, Mikrosvín Mikulov nebo Moravské vinařské Závody Bzenec. Dnes žije vBavorech poblíž Mikulova, kde od roku 2010 provozuje rodinné vinařství Naturvini Bavory.
Za každou svou předchozí pracovní zkušenost je Patrik Staško rád. Jak říká: „Každá zkušenost byla zajímavá, člověk získal inspiraci vtom, jak víno chce, ale i nechce dělat.“ Vlastní vinařství Neturvini pak vzniklo uprostřed hospodářské krize tak trochu shodou okolností. Začátky nebyly zrovna jednoduché, ale Patrik Staško svého rozhodnutí rozhodně nelituje. Nebylo nač čekat. Po mailu jsme se smajitelem vinařství Naturvini domluvili, že se před ochutnávkou ve Viničnímaltánu sejdeme o něco dříve a o vinařství si krátce popovídáme. Tady je přepis společného rozhovoru.
Před nedávnem se představovala Svatomartinská vína ročníku 2013. Nabízí se tedy otázka co Naturvini a Svatomartinská vína?
Svatomartinská vína na trh neuvádíme, ale mladá vína prodáváme pod vlastní značkou. Každoročně nabízíme mladá vína maximálně ze dvou odrůd a to Muškát moravský a Modrý Portugal. Obě odrůdy patří mezi rané odrůdy a máme je ve vlastních výsadbách. Muškát moravský máme vysazen na severních svazích, děláme ho na zbytkovém cukru, vkombinaci skyselinou kolem šesti gramů na litr. Víno se velmi dobře pije. Mladý Modrý Portugal uvádíme na trh jako suché víno.
A proč tedy vína neprodáváte pod značkou Svatomartinských vín?
Svatomartinská vína považuji za dobrý nápad, lidé tuto značku velmi dobře znají. Problém vidím zobchodního hlediska. My svá mladá vína prodáváme za cenu kolem 100 Kč, některá Svatomartinská vína se přitom prodávají za 50 či 60 korun. Stěmito víny se nechceme srovnávat. Tato extrémně levná vína značku Svatomartinských trochu poškozují. Celý koncept Svatomartinských vín je zmého pohledu tak trochu nedotažený.
Na degustaci jste přivezl zejména vína ročníku 2011 a 2012, jaká je tedy filozofie vinařství voblasti uvádění vín na trh?
Jak bychom to chtěli dělat, to je jedna věc, obchodní hledisko je věc druhá. Volíme tedy jakousi střední cestu. Snažíme se vína na trh uvádět surčitým odstupem a vurčité fázi zralosti, ve většině případů je to po jednom a půl roce od zpracování hroznů. Někdy se nám ovšem stane, že vyprodáme například Pálavu nebo Merlot či jiný tahák, tak potom jsme nuceni toto nepsané pravidlo porušit a vína uvést do prodeje mladší.
Pojďme od vín na chvíli odskočit a vrátit se na úplný začátek. Pocházíte zvinařské rodiny, vždy jste tedy chtěl pokračovat vrodinné tradici, nebo jste se krozhodnutí stát se vinařem dostal postupně?
Vždy jsme od malička chodili do vinohradu a víno bylo přirozenou součástí našeho života. Vprůběhu dospívání jsem celkem logicky utíkal od povinností, tedy zvinohradu, mě osobně to nejprve táhlo kveterinařině, ale po absolvování gymnázia jsem už jednoznačně začal tíhnout kpěstování hroznů. Vsedmnácti letech jsem si vysadil první vinohrad, tuším, že to byly odrůdy Müller Thurgau a Rulandské bílé.
Před založením vinařství Naturvini jste si prošel vrámci různých pozic několika tuzemskými vinařstvími. Ve svém životopise uvádíte například Vinium nebo Mikrosvín, co vám tyto zkušenosti daly? A kdy přišlo rozhodnutí založit si vinařství vlastní?
Původně jsem šel na Moravu studovat vysokou školu zaměřenou na vinohradnictví se záměrem vrátit se domů na Slovensko. Na druhou stranu porevoluční doba byla plná bezprostředního nadšení a entuziasmu, Morava mne velmi oslovila, celkem rychle jsem si ji zamiloval. Oproti tomu na Slovensku se vté době vinice spíše klučily. 
Nejprve jsem začal pracovat ve Viniu Velké Pavlovice, kde jsme tehdy se spolužákem spolupracovali s kolegy z Austrálie, kteří dělali vína pro anglický trh. Postupně jsem si budoval vztahy na Moravě. Dělal jsem na různých pozicích vrůzných firmách zvinařské branže a získával zajímavé zkušenosti. Vyjel jsem pracovně i do Velké Británie a Austrálie. Po návratu ze zahraničí mne to táhlo do nějakého menšího vinařství a začal pracovat vMikrosvínu, což pro mne byla velká výzva. Tehdy ve vinařství ještě pracoval Ing. Josef Peřina. Po změně vlastníka jsem se zmalého vinařství zase ocitl ve velkém. Každá zkušenost byla zajímavá, člověk získal inspiraci vtom, jak víno chce, ale i nechce dělat.
Vlastní vinařství jste založil poměrně nedávno, vroce 2010. Vposledních letech ale spíše vinařství mění majitele a některá těžko bojují svšeobecnou ekonomickou krizí. Nelitoval jste někdy zpětně svého rozhodnutí?
Moje manželka mi říkala, že jsem měl vinařství založit o pět let dříve nebo o deset let později. Ale ono to přišlo samo. Vroce 2008 jsme získali práva na opětovné výsadby vBavorech, scelili jsme pozemky na budoucí vinohrady a nebylo tedy nač čekat. Mě navíc vté době bylo 35 let, tak jsem si říkal, nejvyšší čas. Vysadíme vinice, za nějakých 15 let začnou dobře rodit a mě vté době bude 50 let. Vinohrad prostě není běh na jeden nebo dva roky. Upřímně v50 letech by se mi už asi vinohrady vysazovat nechtělo.
A jak si vinařství vede po nějakých třech letech fungování?
Všechno je hrozně čerstvé. Mladé vinice zatím nerodí, tak jak by měly. Vysazovali jsme ve velmi suchém ročníku 2010, zima byla tehdy bez sněhu, měli jsme výpadky vjarních výsadbách. Ale nic bych neměnil, jsem spokojen. Na co občas nadávám, je administrativa, která je stále komplikovanější a nesmyslnější.
Kam chcete vinařství posunout? Bude se například nějak měnit odrůdová skladba vinic? Vín máte vportfoliu poměrně hodně.
Ve vlastních výsadbách máme Ryzlink vlašský, toho máme nejvíce, Pálavu, Ryzlink rýnský a Muškát moravský. To jsou všechno mladé výsadby. Ve starých výsadbách máme například Chardonnay, ale ze starých vinic děláme pouze sekt a rosé. Na novou výsadbu máme ještě připravený Sauvignon a tři roky už přemýšlím, zda dosadit Rulandské modré nebo Merlot, kterému se pod Pálavou velmi dobře daří. 
Zbylá vína znaší produkce jsou znakoupených hroznů. Některá vína děláme vtak malých šaržích, že se odrůdy nevyplatí vysadit, navíc se dle mého názoru do našich poloh ani nehodí. Své vinice máme vrežimu Bio a také hrozny, které nakupujeme většinou pochází zBio vinic.
Jak vidíte ten letošní rok?
Ještě je na to asi brzo letošní rok hodnotit. Pro mě je ale každý rok dobrý. Relativně nejhorší byl pro nás rok 2010, kdy jsme měli nasmlouvané nějaké hrozny, ale vinaři měli vdůsledku problematického počasí sami málo a ústní ani písemné dohody na dodávky najednou neplatily. My jsme se tak najednou ocitli bez suroviny. Do toho, jak jsem zmiňoval, jsme měli výpadky vdůsledku vlastní výsadby. Tehdy jsem si opravdu říkal, jestli vůbec přežijeme. Ale zvládli jsme to.
Pod Pálavou se nedávno rozjela hned dvě VOC, jak se na ně díváte?
Spočtem odrůd je mi bližší VOC Pálava, i když na rovinu říkám, že by se mi líbilo, kdyby byla vtomto VOC zařazena ještě Pálava. Určitě jsou obě VOC dobrou myšlenkou, ačkoliv u VOC Mikulov je diskutabilní počet zařazených odrůd. VOC Pálava je ale druhý extrém, vedle Ryzlinku vlašského by Pálava klidně mohla být. Zmarketingového hlediska si totiž neumím představit, že by pod Pálavskými vrchy vzniklo třetí VOC zaměřené na Pálavu.
Které vín ze své produkce či odrůdu byste vypíchnul?
Asi již zmíněný sekt. Ten mne stál asi nejvíce sil. My jsme koupili starší vinice, na kterých je vysazeno několik odrůd (dominuje Chardonnay, RV a RR). Původně jsme ze starších vinic dělali cuvée, ale nějak o to na trhu nebyl zájem. Tak nás napadla myšlenka zkusit sekt. ZFrankovky a André děláme rosé a ze zbylých odrůd děláme šumivé víno. Vyrábíme ho klasickou metodou druhotného kvašení vlahvi. 
Kromě vín prodáváte i různé pochutiny zvína. Jak jste na tento nápad přišel?
Nápad byl prozaický. Rád vařím a na cestách rád poznávám místní kuchyni. Například ve Francii není neobvyklé, že vinaři vyrábí nejen vína ale i další produkty. My dnes máme vsortimentu vinnou marmeládu, hořčici a vinnou omáčku. Hořčice a omáčka jsou nyní vyprodány. Jelikož nás některá konkurence napodobuje, nespíme na vavřínech a připravujeme novinky. Začátkem příštího roku chceme představit další čtyři produkty zvína. Představíme je tady vPraze, kde prodáme 80 až 90 % těchto pochutin.
Která vinařská oblast vám tedy na cestách nejvíce učarovala?
Francie mi vždy byla milá takovou tou kombinací ležérností a pořádkem na druhé straně. Vjednotlivých regionech jsou jasně definované odrůdy, vína jsou jasně profilovaná. Vnitřně jsem vtom cítil takový klid. Vína mi ve Francii navíc chutnala prakticky všude. Mimo Francii bych zmínil například Toskánsko. To si nejde nezamilovat. Perfektní jídlo, ochutnávání vín, člověk je tak nadšen zmístní atmosféry, že ani nevnímá, že od rána do večera pije a pije. Zajímavá byla i Austrálie, i když jsem tam vsouvislosti svýrobou vín postrádal trochu více emocí. Vinařské provozy jsou tam špičkově zařízeny, vše je až moc dokonalé. Ale mě tam prostě nějaká ta chybička, nedokonalost chyběly.
A na závěr bych se zeptal, jak aktuálně vidíte slovenská vína?
Nejsem zdaleka expert na slovenská vína. Osobně vnímám Slovensko jako moderní vinařství, proběhly tam nějaké zajímavé investice. Co mne trochu udivuje je cena místních vín, která mi přijde trochu nadsazená. Ale své zákazníky si slovenská vína najdou, tak proč ne.
