Začíná druhý prodloužený víkend a to si říká o nějaké malé poselství míru či přelomovou radu do života. Aspoň mně to tak připadá… Navíc se chystám na čundr do Lužických hor, začátkem příští týdne budu mít z hlavě asi tak trochu prázdno. Takže poslední šance… Přiznám se, že na tom tuzemském vinném rybníčku tak porůznu narážím na prohlášení typu, že jediný slušný Pinot pochází z Burgundska, že kromě šampaňského v kategorii šumivých vín prakticky nestojí nic za vystřelení, že když Cabernet, tak Bordeaux nebo že jediné dobré Sangiovese lahvují v Montalcinu. Takový ty klasický český klapky přes oči, rozhled úzkej jak Katova ulička v Kadani. Přitom svět vína je krásný zejména díky své neuvěřitelné rozmanitosti barev, stylů, chutí, vůní… Takže co takový Pinot noir z Nového Zélandu, luxusní Cava, elegantně nazrálé Chianti nebo Cabernet třeba z Libanonu?
Neoddiskutovatelným faktem je, že svět vína prošel v uplynulých dekádách tak dramatickými změnami, že narazit na vysloveně blbé víno je o moc těší, než tomu bylo dříve. Kvalita šla nahoru prakticky všude, Itálií či Francií počínaje, Jižní Amerikou konče. Příkladem budiž třeba takové Chianti.
Organizoval jsem tento týden tak trochu odvážně monotematickou degustaci vín Chianti Classico. Na lístku bylo šest vín této prestižní toskánské podoblasti + dvě vína z podoblasti Rufina a jednou Colli Senesi. Žádné bublinky jako welcome drink, žádná sladká tečka na závěr, nic takového… Sangiovese, Sangiovese a zase Sangiovese, s příměsí Canaiola a Colorina. Přiznám se, že dvacítka dorazivších mne potěšila snad více než nedávný pětatřicetihlavý dav na degustaci vín Brunello di Montalcino. Tam jsem to tak nějak čekal. U Chianti jsem si nebyl jistý…
Pověst Chianti je totiž úplně někde jinde, než je tomu u vín Brunello di Montalcino. Levná vína v typických slámou obalených lahvích fiaschi zaplavila začátkem 20. století svět a stala se symbolem základního červeného konzumního vína z Itálie. Špatná image se s Chianti táhne dodnes. I dnes samozřejmě tvoří kvalitní vína menší část produkce tohoto 35 000 hektarového regionu. Ale zejména v případě vín Chianti Classico Riserva a Gran Selezione se dají najít doslova poklady za velmi rozumný peníz.
Potěšily mne reakce přítomných po degustaci, které se dají shrnout do dvou rovin. Jedni si potvrdili, že Chianti Classico je opravdu extratřída, větší část pak byla kvalitou vín pozitivním způsobem šokována. Nekorunovaným králem degustace se pak stal můj „černý kůň“ Chianti Rufina „Bucerchiale“ Riserva DOCG z vinařství Fattoria Selvapiana, sídlícího v nejmenší podoblasti Chianti Rufina. Krásné, elegantní a sofistikované Chianti s 15 % alkoholu! Ale celá kategorie šesti vín Riserva a Gran Selezione byla hodně vyrovnaná. Takže nebojte se tu a tam vyměnit Montalcino za Florencii, či chcete li Brunello za Chianti, kašlete na image a poslouchejte svou žízeň.
Dalším příkladem podceňované a v tomto případě i exotické vinné destinace je Libanon. O vínech z Libanonu jsem tu na blogu již několikrát psal a vždy jen v souvislosti s těmi nejlepšími dojmy. Tuto zemi u nás vínem reprezentuje zejména Tomáš Blahut a jeho společnost Drink, Eat & Fly. V jejich nabídce najdete třeba poklady od Chateau Musar nebo Domaine de Ball. Já jsem pak aktuálně ochutnal víno od Domain des Tourelles, údajně vůbec nejstaršího vinařství Libanonu. Parádní víno, ze kterého na vás ze sklenice doslova sálá vůně exotických krajin a koření.
Marquis Des Beys 2012, Domaine des Tourelles Pierre L. Brun, 14 % Hodnocení: 90/100
Cuvée tvořené stejným podílem odrůd Cabernet Sauvignon a Syrah. Údolí Bekaa. Víno má hodně temnou a nepropustnou barvu, s purpurovým okrajem. Ve vůni je komplexní, s tóny tmavého ovoce, lékořice, exotického koření a dřeva. Chuť je plná, primárně ovocně hřejivá, s tóny ostružin, borůvek nebo švestek. Nechybí lékořice, kořenitost (hřebíček, pepř). Víno má pěknou strukturu, je krásně nazrálé do jemných tónů sušeného ovoce, tabáku. Krásně integrované tříslo, dlouhá dochuť. Víno, ze kterého na vás opravdu dýchne trocha historie a exotiky.
Takže ochutnávejte, ochutnávejte a ochutnávejte… a nebojte se vykročit mimo hlavní a nejvíc trendy vinný proud. Pěkný víkend a víno v duši! Doufám, že my v „lužickejch“ nebudeme úplně turch…