Na vínech u Jindřicha Kadrnky

Jak jsem tu avizoval v jednom z předchozích příspěvků, poslední březnovou sobotu a část neděle jsem strávil s kamarády na jihu Moravy v malebném Mikulově a jeho okolí. Naplánovali jsme si tři vinné zastávky, konkrétně u Jindřicha Kadrnky v Březí, ve vinařství Tanzberg v Bavorech a v Pavlově ve vinařství Nepraš & Co. Dnes tedy krátce shrnu příjemné zastavení ve Vinařství Kadrnka, kde jsme ochutnali paletu 14 bílých vín ročníku 2014, prakticky tedy vše, co z loňského komplikovaného roku vzniklo.

Víno začal Jindřich Kadrnka dělat v roce 2001, kdy se rozhodl ukončit studium a raději naplno naskočit do vinařského provozu. Nejprve nastoupil do vinařství Mikrosvín Mikulov, poté na dva roky do vinařství Galant a pak již zakotvil u současného zaměstnavatele – Vinařství Volařík. Spolupodílel se tak na „vinařském zázraku“ či chcete-li raketovém nástupu, který vinařství v loňském roce korunovalo titulem Vinař roku 2014. Kromě péče o „volaříkovy“ vinice ale ještě stíhá Jindřich Kadrnka budovat vlastní rodinnou vinařskou firmu. Nevím, kde na to bere energii a čas, ale je to tak.

Vinařství Kadrnka sídlí v jedné z vedlejších uliček v obci Březí, zatím vypadá při pohledu z venčí celkem nenápadně, investiční plány má ale Jindřich Kadrnka velké a jasně narýsované. Má již hotový architektonický návrh a rád by od příštího roku začal budovat plnohodnotný vinařský dvůr, s uceleným technickým zázemím, kvasírnou, skladem lahví apod. My jsme si krátce prohlédli sklep s nerezovými tanky a poté již zasedli v nově zrekonstruované a útulné degustační místnosti.

Jako základ úspěšného vinařství vidí Jindřich Kadrnka samozřejmě kvalitní vinice, potažmo hrozny. Z tohoto důvodu v uplynulých letech investoval zejména do vinohradů, kdy nějakých 1,5 hektarů navýšil na zhruba 4,5 hektarů, konkrétně ve dvou tratích Liščí vrch a Ořechová hora. Do budoucna by pak rád dosáhl na viniční plochu kolem sedmi hektarů. Tak, aby byl zajištěn proti výpadkům, jako těm z loňského roku a současně byl stále schopen vinařství provozovat v rodinném duchu. Celkem má Jindřich Kadrnka vysazeno sedm bílých odrůd, jejich počet se pak do budoucna bude spíše snižovat než zvyšovat.

Vína, která jsme ochutnali, byla až na výjimky zhruba dva týdny před lahvováním. Na úvod jsme začali příjemným a svěžím Veltlínským zeleným v přívlastku kabinet. Pak následovala trojice vín odrůdy Ryzlink vlašský. Nejprve kabinetní víno z viniční trati Valtická (hrozen z vinařství Tanzberg), lehčí ovocně-medový, s patrným zbytkovým cukrem. Pak o poznání zemitější, kořenitější vlašák z trati Ořechová hora. Víno s říznější kyselinou, přímočaré, s jedním gramem zbytkového cukru. Z uvedené trojice můj favorit. Dal bych mu přednost i před třetím Ryzlinkem vlašským v pozdním sběru, který si Jindřich Kadrnka doslova „vymazlil“ z lehce přemrzlých hroznů. Na první pohled sytější barva, aroma bohaté, bílé ovoce, medové tóny, kořenitost. Hrozny byly při sběru napadeny z 80 % ušlechtilou plísní botrytis.

Právě vysoký výskyt plísní byl specifikem loňského ročníku. Ten od zmiňovaného roku 2001, hodnotí Jindřich Kadrnka jako zatím vůbec nejkomplikovanější. Ve svém vinařství přišel o 40 % produkce a podobně prý dopadlo i vinobraní ve vinařství Volařík. Loňský rok začal mírnou zimou, réva začala rašit dříve než obvykle. Zejména na Mikulovsku a Znojemsku byl problém s osenicemi. Pak bylo teplo a sucho. Vše bylo v pořádku, nízké tlaky chorob, až do posledního týdne v srpnu, kdy odjížděl Jindřich Kadrnka na dovolenou.

Pak přišly přívalové deště a první týden v září spadlo v některých místech až 300 milimetrů srážek, přitom roční průměr je 420 milimetrů. Za této situace se dobře ukázaly lepší polohy, zejména na svazích, ze kterých voda snadno odtekla. Nejvíce to odnesly mladé vinice, které ještě nemají bohatý a hluboký kořenový systém a které tak do hroznů nasály velké množství vody.

Přívalové srážky měly různý dopad i na jednotlivé odrůdy, podle zkušeností Jindřicha Kadrnky velmi postihly Chardonnay, Pálavu nebo Tramín červený. Vinaři v těchto případech musely na okamžitý vývoj a nečekané situace velmi flexibilně. Zásadní rozdíl oproti ročníku 2013, kdy ve vinicích všechno běželo tak nějak plynuleji. Loni nešel nastavit žádný plán prací, vše probíhalo překotně a často rychle.

Z dalších vín jsme ochutnali dva Sauvignony, první vzorek z trati U Boží muky, hodně zelený, paprikový, na můj vkus relativně málo odrůdově specifický. To Sauvignon z Turoldu byl hodně pěkný, svěží, s příjemnými tóny černého rybízu, bezu. Jemná stopa akátového sudu. Do budoucna s touto odrůdou Jindřích Kadrnka příliš nepočítá a bude ji postupně ve vinohradech nahrazovat jinými odrůdami. Sázet by chtěl zejména Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský nebo Veltlínské zelené.

Jedním z dalších vzorků byl meruňkovo-broskvový Johanniter, připomínající Ryzlink rýnský. Velmi rezistentní odrůda, které se v místních podmínkách daří bez jakýchkoliv postřiků, si prý už našla řadu obdivovatelů mezi zákazníky a v loňském roce celou šarži vyprodal Jindřich Kadrnka během jednoho měsíce. To, že Češi poměrně rádi experimentují s novými odrůdami, potvrzuje prý i zkušenost z Vinařství Volařík, kde se tisíce lahví odrůd Solaris, Saphira nebo Hibernal vyskladnily řádově za pár měsíců.

Z dalších vín, která jsme ochutnali, se mi určitě moc líbila svěží Pálava, s výraznější kyselinou a typickým odrůdovým projevem, s tóny mandarinek, pomerančů, příjemnou kořenitostí. Zajímavé bylo i srovnání tří šarží Chardonnay. Jedno z Liščího vrchu, které zrálo pouze v nerezu, našlapané čistě ovocnými tóny, jemně medové. Mému srdci bylo daleko bližší Chardonnay v pozdním sběru z trati Valtická, které z poloviny zrálo v akátovém sudu. Příjemné tóny žlutého ovoce v kombinaci s dotykem dřeva, minimum zbytkového cukru. Do třetice pak „plnotučné“ Chardonnay, s minimem síry, rok na sudu, jemně míchané na kalech, jablečno-mléčné kvašení. Oproti předchozím vínům ročník 2013. Hodně expresivní, všeho plno, tóny žlutého melounu, meruněk, chlebovinka, krémové.

Na závěr přišla na řadu také tři vína pojmenovaná po rodinných příslušnících rodu Kadrnků, a sice manželce a dvou dětech. Cuvée Marcela, vytvořené smícháním hroznů přímo ve vinici, konkrétně z 50 % Rulandské bílé, 30 % Ryzlink vlašský a 20 % Pálava. O něco více „chlapácký“ Jindřich IV., což je totálně botrytidou zválcovaný Ryzlink rýnský a slaďoučká tečka v podobě Rulandského bílého Barborka (35g zbytkový cukr).

Ochutnávka u Jindřicha Kadrnky byla moc fajn, pokud pojedete někdy kolem, zkuste se objednat a zastavit. Chybělo možná jen nějaké to červené. Naposledy dělal Jindřich Kadrnka z červených vín Merlot v roce 2012 z nakoupených hroznů, do budoucna možná vysadí nějaký svůj. Kromě již zmíněného budování vinařského dvora by chtěl také investovat do nákupu dalších akátových a barikových sudů a zejména v případě Ryzlinku rýnského a Rulandského bílého si se dřevem více hrát.

Když jsme se s Jindřichem Kadrnkou loučili s informací, že se navečer chystáme do Tanzbergu, dostali jsme na cestu důležitou radu.. „Jedete za Filipem Koskem, do Tanzbergu? Tak si hlavně řekněte o nějaké sekty…“ No taky, že jsme si řekli, ale o tom zase v příštím příspěvku.