Malý velký veletrh Wine Prague

Dnes v pražských Letňanech končí třídenní mezinárodní veletrh pro profesionály a odbornou veřejnost Wine Prague 2017. Třetí ročník akce ukázal světlé stránky, například v podobě slušného doprovodného programu, hojného zastoupení tuzemské vinné scény, na druhou stranu zatím nenaplnil svou ambici stát se mezinárodní komerční platformou. Část veletrhu věnovaná mezinárodní produkci postrádala většinu velkých tuzemských dovozců a jejich značek, účast zahraničních vinařů a distributorů také neohromila.

Když jsem dopoledne přijížděl metrem do Letňan, vybavily se mi vzpomínky na přeplněné MHD v německém Düsseldorfu, kdy během veletrhu Prowein doslova bojujete o to dostat se na místní výstaviště a k degustační skleničce. Začátkem dubna pak podobně poskakujete ve Veroně v mikrobusu po přeplněných dopravních tepnách směr Vinitaly doufajíc, že ochutnáte Franciacortu nebo Amarone. V Letňanech klid, vystupuji já, dvě studentky a starší paní s igelitkou z Alberta. Ve vestibulu míjíme Vinotéku u krtka a s několika dalšími míříme směr výstaviště.

Podle údajů organizátorů v loňském roce veletrh Prague Wine navštívilo necelých 9000 návštěvníků, za účasti 383 vystavovatelů. Při zběžném studiu katalogu pro letošní rok to vypadá, že vystavujících subjektů bude letos asi podobně, ohledně zájmu veřejnosti si na letošní čísla ještě budeme muset počkat (první den 2800 návštěvníků). Každopádně pondělní i úterní odpoledne byly prostory veletrhu návštěvníky celkem slušně zaplněny a akce měla dobrého výstavního ducha.

Až na dno sklenice
Z doprovodného programu jsem stihl dvě zajímavé akce. V pondělí to byla ochutnávka portugalských vín, kterou vedla jejich ambasadorka Daniela Costa. Portugalsko je známé zejména díky fortifikovaným vínům, ale v kategorii tichých vín nabízí nesčetně zajímavých možností. Réva je v Portugalsku vysazena na úctyhodných 240 000 hektarech. Ačkoliv jsou v Portugalsku rozšířené odrůdy jako Tempranillo (v Portugalsku známé jako Tinta Roriz), Cabernet Sauvignon nebo Chardonnay, je výrazným specifikem této vinařské země orientace na domácí odrůdy, jejichž názvy znějí tak trochu exoticky: Arinto, Treixadura, Alfrocheiro, Encruzado nebo Baga. Zorientovat se v této paletě odrůd, které jinde než v Portugalsku prakticky nenajdete, není úplně lehké.

Bílá vína Vinho Verde jsou známá svým lehkým a svěžím charakterem, my jsme ale ochutnali netradiční variantu vína ze severu země s relativně výrazným sudem, robustní ovocností  – Alvarinho Reserva 2015 z vinařství Quinta da Lixa. Silnější je Portugalsko ale v červených vínech, pestrost a hlavně kvalitu určitě ukázala tři poslední vína degustace. Nejprve to bylo stylem moderní víno Colossal Reserva Tinto 2014 (vinařství Casa Santos Lima) s výraznější vůní tmavého ovoce, v chuti plné, s tóny ostružin, švestek nebo borůvek, s tóny čokolády a kávy. Ovocná bomba z Lisabonu s pěknou strukturou a delší dochutí. Tradičnějším stylem pak určitě působilo víno Dona Ermelinda Reserva 2014 vinařství Casa Ermelinda Freitas z jižněji položeného Setúbalu. Celkově vyváženější elegantnější víno s dalším potenciálem.

Alentejo je velký region v jihovýchodní části země, známý produkcí korku a v posledních dekádách stále více respektovaný také díky vínu. Místní klima se vyznačuje vysokými teplotami v létě a minimem srážek. O místních vínech se někdy říká, že reprezentují „Nový svět“ ze „Starého světa“. Svou bohatostí a ovocností se totiž dají lehce zaměnit za vína ze vzdálených regionů na druhé straně Atlantiku. Pokud někde narazíte na víno Vinha das Romas 2012 od vinařství Monte da Ravasqueira, rozhodně ho ochutnejte. Krásná ukázka toho, jak nádherně koncentrovaná, strukturovaná a zároveň elegantní vína v Portugalsku v současnosti vznikají.

V úterý dopoledne pak konferenční sál téměř až do posledního místa zaplnil netradiční degustační seminář se zástupcem firmy Riedel, pořádaný ve spolupráci s distributorem této značky, firmou Advivum. Na čtyřech vinných sklenicích různých tvarů a třech různých vínech jsme si jasně mohli ověřit, jak podstatná je správná volba skla pro ideální aromatický a chuťový projev vína. Různý tvar sklenice dokáže změnit intenzitu jednotlivých aromatických látek uvolňovaných z vína, ale co více, v ústech umí udělat doslova psí kusy s celkovou harmonií chuti, co se například kyselin a tříslovin týče. Podobné prezentační akce s „riedlovkami“ se v tuzemsku celkem pravidelně opakují, takže pokud jste ještě nebyli, doporučuji některou z příštích nevynechat. Degustační set sklenic Riedel jako dárek je sympatickým bonusem akce. I když… člověk si na sklenice Riedel velmi rychle zvykne a jak se mu rozflákají, těžko bude přecházet na levnější alternativy…

VinoVinoVino prosím…
Pokud by se v rámci veletrhu vyhlašovala cena pro nejlepšího vystavovatele, nemohl bych dát cenu nikomu jinému, než firmě Vino Vino Vino. Jejich velkorysý stánek nešlo přehlédnout, jak díky rozměrům, tak hlavně prezentovaným vinařům a jejich vínům. Zejména ti, co mají rádi Rakousko, jako já, si museli chrochtat blahem. Namátkou: Weingut Knoll, Pichler-Krutzler, Heinrich, Gesellman nebo fantastické Sauvignony z Weingut Tement. Snad jen zamrzí, že takové Weingut Prager jsem bohužel v pondělí nestihl a v úterý už nebylo. Šel jsem stoleček od stolečku a ochutnával Veltlíny, Rieslingy a Frankovky… První dvě jmenované odrůdy ostatně ideálně pasovaly k tropickému počasí panujících ve výstavních halách i mimo ně.

Další palec nahoru určitě patří firmě za to, že na akci dokázala přivést většinu vinařů osobně a navíc s některými z nich uspořádat ve vlastním KLIMATIZOVANÉM degustačním skleněném akváriu řízené „masterclass“. Byl to ostrůvek chladu a vinné inspirace. Stihl jsem tři z nich a jedna lepší než druhá.

Na ochutnávce vinařství Pichler-Krutzler jsme měli možnost mimo jiné porovnat si poslední čtyři ročníky a jejich vliv na charakter vín. Nejprve jsme si střihli mini vertikálu 2016 až 2013 vína Grüner Veltliner z vyhlášené vinice Kellerberg, následně to samé s víny odrůdy Riesling. Stejný vinohrad, stejná vinifikace, jen jiné ročníky a podmínky v nich. Jako nejvyváženější a nejlepší se ukázal z pohledu Wachau rok 2013. Zajímavé bylo porovnání velmi dobře hodnoceného teplého ročníku 2015, jehož vína jsou robustní, expresivní, všeho mají na rozdávání, s chladnějším rokem 2014. Tento relativně komplikovaný ročník dal v případě vinařství Pichler-Krutzler krásná, svěží a energická vína, která se jednoduše pijí mnohem lépe než 15ky. Ostatně i sám Erich Krutzler potvrdil, že ačkoliv zákazníci vyžadují primárně vína roku 2015, on dává přednost vínům o rok starším.

Vinařství Heinrich z Burgenlandu patří k absolutní špičce, pokud se bavíme o rakouských červených vínech. Celé vinařství je od roku 2006 v biodynamickém režimu, budova vinařství je postavena gravitačně a hlavně ve velkorysém moderním architektonickém stylu. Měl jsem štěstí před časem vinařství vidět osobně, včetně návštěvy sklepa a člověk prostě zírá a čumí. Každopádně náš degustační seminář pod vedením „winemakera“ Martina Lichtenbergera měl za téma Frankovku a její proměny v rámci různých půdních profilů. Velmi zajímavé bylo porovnat například vína Blaufränkisch Edelgraben 2014 z vinice, které dominuje břidlice, s vínem Blaufränkisch Altter Berg 2014, kde najdete primárně vápenec. Stejné vinařství, stejný ročník a stejná vinifikace, nicméně první víno v projevu ostřejší, říznější, postavené na svěží kyselině a červeném ovoci, druhé víno zase výrazně opulentnější, s vyšším tříslem a maskulinitou v projevu. Už od základní Frankovky ale vinařství Heinrich ukázalo mimořádnou kvalitu a velmi charakteristický rukopis. Vína relativně náročná na konzumenta, nikterak podbízivá, ale elegantní, strukturovaná a s velkým potenciálem k archivaci.

Vinným rozloučením s veletrhem Wine Prague 2017 pak pro mne byl „masterclass“ se sympatickým Emerichem Knollem z Weingut Knoll. Jeho vína po právu patří k tomu vůbec nejlepšímu z celého Wachau. Vinařství disponuje 18 hektary vlastních vinic, něco málo hroznů nakupuje od dalších pěstitelů a ročně lahvuje do 200 000 lahví bílých vín. V rámci povídání jsme se dostali třeba i na otázku klimatických změn ve Wachau, kdy Emmerich potvrdil, že region se otepluje, od roku 2010 byl jediným chladnějším ročníkem ročník 2014. Na druhou stranu tento jev je částečně vyvážen až dvojnásobným úhrnem srážek oproti 70. letům minulého století. Tehdy vinaři s ročním úhrnem srážek kolem 350 až 400 mm bojovali se suchem, dnes jsou na tom z tohoto pohledu mnohem lépe. Z prezentovaných vín mne asi nejvíce oslovil nádherně pazourkový a minerální Knoll Riesling Selection Ried Pfaffenberg 2015, ale samozřejmě i krásně komplexní smaragdové Veltlíny a Rieslingy. Ochutnávali jsme pouze vína ročníků 2015 a 2016, tedy extrémně mladé vzorky. Škoda, že Emerich Knoll nevytáhl pro porovnání také něco staršího.

Festival Wine Prague nabídl v prvních dvou dnech určitě dost zajímavého, pro milovníky vín i profesionály, já jsem se rozhodně nenudil. Na druhou stranu na organizátory ještě čeká spousta práce, pokud se akce má stát vinným veletrhem alespoň středoevropského významu. Tohle tříleté děcko celkem logicky zatím stojí na trochu vratkých nohách. Jestli se do vytyčeného cíle Wine Prague v budoucnu dostane zatím není vůbec jasné.