Minulý rok jsem byl asi hodný. Alespoň pokud to lze poměřovat podle štědrosti Ježíška, který mne počastoval dary zajímavými a nečekanými. Kromě rozšíření mé komiksové sbírky a doplnění kosmetické výbavy přibyly i dvě novinky do mé vinné knihovničky. Jednou znich je svazek útlý svým rozsahem, leč významný svým historickým odkazem. Jde o knihu Pojednání o případném pití vína, kterou napsal Francois Rabelais (1494 – 1553), ze školních osnov známý zejména díky cyklus Gargantua a Pantagruel.
Celý název knihy je Pojednání o případném pití vína, totiž velikém & ustavičném, pro potěchu ducha & těla & proti všelikým chorobám oudů zevnitřních i vnitřních, sepsané ku poučení & užitku brachů mokrého cechu. Vtomto případě myslím titul výmluvný, není potřeba dále se na tomto blogu rozepisovati, o čem že kniha je. Ovšem pokud vás náhodou tchýně, manželka, manžel, partner, otec či maminka donutili vyslovit novoroční předsevzetí, že vroce 2013 budete pít méně či dokonce žádné víno, je na místě tu pár úryvků zpojednání ocitovat, jelikož mohou sloužit jako pádné argumenty ohledně nesmyslnosti takového závazku ústního. Protože jak praví autor: „HOLA! Bracháčkové! Knapajedlům! Že víno má mnohé přednosti a že léčí nemoce ducha, je jistá věc.“ A nejen ducha. Vsamostatné kapitolce Francois Rabelais nabízí detailní seznam onemocnění či neduhů těla, proti kterým by se mělo víno hojně píti. Konkrétně proti:bělmu na očích,tlusté povlace,vozhřivici a šnubě,palčivosti žaludku,prašivé hlavě,kýchavce,škvoru vuchu,žábě na tváři aneb vnohavicích,myši německé,smradu od zubův,turečtině,řečtině,hnití jater aneb sleziny,nářečí savojskému,kameni vměchýři,votoku nároků,řezavce,palici,šlaku a schnutí kterého oudu,přímětu,fíku vzadku,spálení oukropem,velikému pupku,et cetera..Já myslím, že si tam každý najde to své, proč vpití vína nepolevovat:) Poměrně nadčasové je i pojednání snázvem „O škodlivosti vody a ženských“. Tady autor upozorňuje, že víno není radno míchat svodou či čepcechtivými ženskými, ale to jistě všichni víte…Knížečka je kpřečtení u jedné degustační sklenky, ale pobavení a poučení nabízí neúměrně veliké.Na závěr ještě jedna kdobru pro pivaře: „Chraňte se piva. Básník Bachelin nazývá pijáky piva: močhubové; a správně dí, že ten nápoj jest vhodný pro Vlámy a Alemány, neboť mají neurozenou duši. A pití piva způsobuje choroby: svatý otec Julius pil pivo a narostly mu vousy; a vzbudilť veliké pohoršení.“ Takže dámy bacha, po černém pivu nemusí růst jen poprsí…Pokud byste chtěli o tento svazek doplnit svou knihovnu tak vězte, že Pojednání o případném pití vína vydalo nakladatelství Volvox Globator, ve třetím vydání vroce 2012.
Anonymous
3. January 2013 19:43
Gratuluji a díky za tip, rád si přečtu. Ovšem zde v příspěvku zase sklouznu k opakování se, však to téma mě nenechá, abych nereagoval – tehdy neměli tolik „vylepšováků“, ve víně se běžně macerovaly byliny k jeho uchování, SO2 se díky tomu mnohdy vůbec nepoužívalo, víno mělo pozitivní účinky v rámci i komplexního pojetí stolování – takže je nutné toto sdělení těchto časů brát s rezervou v aplikaci na dnešní dobu, když už bych nebral to, jak co komu chutná (častá imitace vína), tak prostý zdravotní aspekt, kdy mě již z pouhého přivonění nebolí hlava – aby ta vína dnes člověk pohledal.
Tak jen opatrně s těmito motivy, spousta lidu pak jen papouškuje, jak je víno zdravé – omyl vážení, coca-cola v dnešním slova smyslu to je. Alibismus typu – trh si žádá – vyjádřit můžeš, pak je ovšem na místě říci, co vše se s vínem dělo, uvésti to i na etiketu. Protože, pokud na prezentaci svého vína říkáš „víno z hroznů pochází“ tak ho i z hroznů vytvoř, bez všech těch „éček“, v opačném případě, raději mlč.
MT
Baarel
6. January 2013 21:13
Protože, pokud na prezentaci svého vína říkáš „víno z hroznů pochází“ tak ho i z hroznů vytvoř, bez všech těch „éček“, v opačném případě, raději mlč.
moje řeč a navíc se trochu zapomíná na to že alkohol teda i víno „odbourává“ z těla vápník, takže hrozí řídnutí kostí a pod.