Poprvé jsme spolu začali výrazněji koketovat na střední škole. Náš vztah byl tehdy poměrně bujarý a živelný, nezřídka jsme vyrazili společně na koncert, večírek nebo do přírody pod širé nebe. Ne vždy naše setkání dopadlo dobře a druhý den jsem měl pochybnosti, zda to bude láska na celý život. Postupem let se náš vztah změnil, nabral na intenzitě. Dnes mne doprovází ve společnosti, při luxusních večeřích nebo si užíváme jen tak doma. Je každodenní a neodmyslitelnou součástí mého života…Tedy až na poslední dva týdny…
Ano, řeč je samozřejmě o víně. Láska, ze které se tu už čtvrtým rokem vyznávám, je mi už dva týdny nedostupná. Mé tělo chřadne pod náporem jakési virózy, vjejímž důsledku aktuálně nemohu chodit do práce, pokračovat vběžeckém tréninku, ani navštěvovat řízené, neřízené či dokonce nezřízené degustace. Ještě týden si budu užívat antibiotika a na víno mohu zapomenout. Takhle dlouho jsem bez své tekuté lásky nebyl ani nepamatuju.Asi takhle. Né, že by na víno nebyla chuť. Zvelké části jsem ale ztratil čichové i chuťové schopnosti, takže vůbec nemá cenu víno otvírat. Pokud si vsoučasnosti naleji do lahve od burgundského Grand Cru Pinotu sirup spříchutí lesní směs, bude můj prožitek zdegustace vína stejný, jako vpřípadě originálního obsahu. Úplně stejně depresivní je teď moje domácí vyvařování. Oblíbené zapečené brambory smodrým sýrem a slaninou, špagety, pstruh. Všechno chutná stejně…Na druhou stranu úplně bez problémů lze párovat všechna jídla sGrand Cru sirupem…No co si budeme povídat, víno mi chybí. Nejde o nějaký absťák závislého alkoholika, to už bych tahal zmrazáku slivovici a pálil červíka. Ruce se mi neklepou. Dát si denně alespoň jednu nebo dvě skleničky není žádný alkoholismus a hlavně je to fajn. Víno jen tak pro navození nálady, jako doprovod kjídlu, partner ke knize…způsobů, jak si užít skvělé víno je nepočítaně. Já osobně nejvíc miluji otvírání a ochutnávání dosud nepoznaného vína. Je jedno, jestli na degustaci vbaru nebo doma. To tajemství, které se schovává vkaždé jednotlivé lahvi vten konkrétní okamžik, to je to, co zvína dělá jedinečný a troufám si říct i adrenalinový koníček.Samozřejmě, že přes neutěšený zdravotní stav jsem na víno úplně nezanevřel…Sleduji, co nového se objevuje na dalších blozích, mám konečně čas zakousnout se do zajímavých knih, které mi nedávno dorazily zAmazonu. Konkrétně Land & Wine od Charlese Frankela, která se zabývá odlišnostmi terroiru napříč nejznámějšími francouzskými vinařskými regiony. Moc pěkné a informacemi nabyté čtení, stejně jako The Concise Guide to Wine & Blind Tasting od Neel Burtona a Jamese Flewellena. Brzo si už určitě budete psát Ježíškovi, tak přidejte na seznam tyhle svazky….Nedobrovolná abstinence mi potvrdila, že víno a vše co kněmu patří, miluju. Troufám si říct, že se jedná o lásku na celý život a že vpříštím životě budu určitě vinařem. Pokud tenhle příspěvek čte někdo, kdo o tom rozhoduje, prosil bych někde vteplých krajích, poblíž moře…Jsem nepoučitelný optimista, takže věřím, že léčba půjde dle předpokladů a příští týden už zase budu skákat přes korkáče. Je na čase začít přemýšlet, jakým vínem oslavím návrat do normálního života. Při pohledu do vinotéky vidím nějaké Rieslingy, španělské víno z oblasti Toro, Shirazy znového světa, červená vína zjižní Francie nebo bílé zTouraine. Co byste si otevřeli po necelém měsící bez vína? První lahev, která by se vám dostala do ruky nebo něco mimořádného? Nejdříve nakalibrovat chutě nebo rovnou zostra vychutnat to nejlepší? Byli jste také někdy delší dobu nedobrovolně bez milovaného vína? Jaké to bylo?Tak přeji hodně zajímavých vín a hlavně to zdravíčkoJ
moll
4. September 2014 08:59
Hlavně bych otevřel Tramín, dal ho do lednice a každý den 1 – 2 deci dal, abych se vyléčil.
Anonymous
4. September 2014 09:40
Na některé antibiotika se alkohol může, konzultoval bych to s lékařem