Etiketa je bezesporu velmi důležitým faktorem, který může rozhodnout o výběru toho či onoho vína. Několikrát jsem tu psal o zajímavých a netradičních grafických ztvárněních etiket. Dnes se podíváme na etiketu zdruhé stránky. Řada vinařů totiž neváhá na lahve umístit slovní popisek, charakteristiku vína, která by měla zákazníkovi napovědět, co že ho po odstranění uzávěrku ve skleničce čeká. Na co vás moravští vinaři lákají nejčastěji? Na jaká slovíčka spoléhají při útoku na vaši peněženku? Podrobil jsem analýze charakteristiku 150 vín tuzemských vinařů a některé výrazy se na lahvích až podezřele často opakují.
Kprovedení tohoto malého šetření mne inspiroval článek, který jsem před časem četl na jednom americkém blogu. Jeho autor porovnával vína různých cenových kategorií a jejich popisky či hodnocení. Zjistil, že jazyk, který se používá pro charakteristiku „levných“ a „drahých“ vín se liší vněkolika ohledech (celkem do svého bádání zařadil 3000 lahví vceně od 5 do 200 dolarů). U vín vyšší cenové kategorie se kvalitativně častěji používají slova jako „intenzivní“, „sametové“, „elegantní“ nebo „kouřové“, ve větší míře se vpopiscích objevují charakteristiky chuti jako „tabák“, „čokoláda“, zatímco u levných vín zase vítězí „ovocné“, „čisté“, „svěží“, „lahodné“ apod. Lišily se také doporučené kombinace sjídly.Za sebe na rovinu říkám, že na popisky vín od vinařů koukám trochu srezervou. Už se mi stalo, že jsem si říkal, že se při lahvování vinař musel seknout, protože to co, líbivými slovy avizuje na etiketě, se do skleněné nádoby určitě nedostalo. Dokážu si představit, jakou to někdy musí dát sakra práci víno převést do chytlavé literární polohy. Na druhou stranu popisek vína přeci jen může pomoci tápajícímu pijákovi. Ten kontejner zralého ovoce, hektar kvetoucí louky a europaletu minerálů možná ve víně nakonec neucítí, ale už jenom ta představa dokáže scitlivou duší zacloumat. Říká se, slibem nezarmoutíš a tímto heslem se řídí i vinaři. Jaké výrazy se tedy na lahvích objevují relativně nejčastěji? Co jsou ty nejmocnější zbraně vinařské prózy?
Vrámci svého pokusu jsem nesledoval výrazivo, které přímo charakterizuje tu či onu odrůdu, ten či onen aromatický či chuťový profil. Nebral jsem tedy vpotaz, zda je víno stóny citrusů, černého rybízu nebo bobulového ovoce. Soustředil jsem se na slova obecná, popisující intenzitu či podobu chuti či vůně. Zvlášť jsem sledoval vína bílá a červená. U bílých vín se co do kvantity nejčastěji objevuje slovo „plné“ (zejména chuť, ale i aroma), následované slovem „svěží“ (chuť ale i aroma), „harmonické“ (chuť), „šťavnaté“ (chuť). Velmi populární je u vín také popis prostřednictvím výrazů: „příjemné“, „minerální“, „intenzivní“ (aroma) nebo s „dlouhých závěrem či dochutí“. Občas se vinaři nebojí ani trochu odvázat, narazil jsem třeba na zajímavosti a vzletná slovní spojení jako „šarmantní elegance“, „elegantní zbytkový cukr“, „kouzelně sladěná chuť“, „harmonická pevnost“, „dravá kyselina“ nebo „víno barvy poledního slunce“. Už jste někdy zkoušeli takhle vlétě zjistit, jakou barvu má vpoledne slunce? Já několikrát ano, pak většinou pět minut vidím uprostřed všeho černé nic. Daleko radši mám barvu slunce na horizontu, zrovinka vtomhle ročním období.U červených vín je to surčením slovních favoritů o něco horší. Vinaři používají různorodější termíny, vítězů testu nemám tolik. I vtéto kategorii to nakonec vyhrálo „plné“ víno. Ono je to logické, nikdo nechce pít prázdné víno, a už vůbec se vprůběhu večera netěšíme, až budeme mít prázdnou lahev či skleničku. Na rozdíl od bílých vín se to na etiketách červených hemží slovíčky „extraktivní“, „sametové“ nebo „hladké“ Kategorií samou pro sebe je vhodný popis třísloviny. Hlavně nevyděsit, i kdyby víno kroutilo hubu sebevíc. „Kultivovaná“, „hladká“, „hebká“, „elegantní“, „decentní“ nebo „jemná“, to jsou jen některé zpoloh, které může tříslovina na etiketě dostat. U červených vín mne pak zaujaly i některé komplikovanější slovní stavby, jako například „strukturálně mnohočetná chuť“ nebo „zahuštěnější vůně i chuť“.Ale abych nebyl neobjektivní, zajímavými výrazy se to hemží i vhodnoceních vinných kritiků či sommeliérů vodborných časopisech a ostatně i na blozích o vínech, tenhle nevyjímaje. Radši se nebudu pouštět do jazykové analýzy sebe sama. Každopádně některé výrazy charakterizující víno skoro až zlidověly. Příkladem budiž slovní spojení „chlastací víno“, které soblibou na svém blogu používá Jan Čeřovský. Trefné, výstižné, chytlavé, občas si ho vypůjčuji do soukromých poznámek. Na lahvích a etiketách jsem ho ale ještě neviděl, takže nezbývá než popřát hodně štěstí a šťastnou ruku při výběru plného, svěžího, harmonického vína selegantním zbytkovým cukrem.
Anonymous
14. January 2014 16:24
Slibem nezarmoutíš. Slovem jo. Zvlášť když slib zrušíš.